Senát za 1. Československé republiky
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla 29. února 1920 přijata ústava, ve které byl zakotven dvoukomorový parlament. Senát (horní komora parlamentu) měl tehdy 150 členů, Poslanecká sněmovna (dolní komora parlamentu) pak dvojnásobek. Do obou komor se poprvé volilo v květnu 1920 a to poměrným systémem. Poslanecký mandát trval 6 let, senátorský pak o dva roky déle. Po druhé světové válce nebyl Senát už obnoven.
 
Senát ČR
Volby do českého Senátu se poprvé konaly až po rozdělení Československa, a to v roce 1996, ačkoliv ho máme v Ústavě už od 1. ledna 1993. Zasedá v něm 81 senátorů a jejich funkční období je šestileté. Může do něj být zvolen kandidát starší 40 let, přičemž senátora si volí přímo občané daného obvodu.
 
Sídlo senátu
Prvorepublikový Senát sídlil v Thunovském paláci ve Sněmovní ulici, tedy v prostorách dnešní Poslanecké sněmovny.
Současný Senát najdeme v prostorách Valdštejnského, Kolovratského a Malého Fürstenberského paláce v Praze.
 
Kdo může být zvolen senátorem?
Za první republiky se členem Sněmovny se mohl stát občan Československa starší 30 let, senátorem pak člověk starší 45 let.
Do současného českého Senátu lze zvolit občana ČR staršího 40 let. Kandidáti mohou být navrženi politickou stranou, hnutím nebo mohou kandidovat jako nezávislí, v tom případě potřebují sesbírat 1.000 podpisů.
 
Obměna Senátu
Senát je vnímán jako pojistka demokracie, proto se jeho složení nemění kompletně každých šest let, ale vždy po dvou letech skončí mandát třetině senátorů.
 
Být senátorem a zároveň i poslancem nejde
Dokonce nelze být senátorem a zároveň prezidentem nebo soudcem. Je však možné být senátorem a zároveň i ministrem, hejtmanem nebo starostou.
 
Co je posláním Senátu
Hlavní náplní jeho práce je zákonodárná činnost, senátoři projednávají zákony navržené Poslaneckou sněmovnou – mohou je schválit, zamítnout, nebo vrátit s pozměňovacími návrhy.
 
Senát jako pojistka
Ústavní nebo volební zákony – tedy klíčové zákony pro chod země, nelze přijmout bez schválení Senátem.
 
Senát a volba prezidenta
Předseda Senátu vyhlašuje volbu prezidenta republiky, ten pak po svém zvolení skládá do jeho rukou slib, a to na společné schůzi obou komor. Případnou abdikaci prezidenta pak opět přijímá předseda Senátu.
 
Senát schvaluje soudce, které navrhne prezident
Prezident vybírá vhodné kandidáty na pozici soudce Ústavního soudu. Senát s jejich jmenováním musí vyslovit souhlas.
 
Senát volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů i dva kandidáty na ombudsmana a jeho zástupce
 
Zasedání Senátu jsou veřejná
Občané je mohou sledovat z galerie, která je pro ně v Jednacím sále Valdštejnského paláce vyhrazena. To platí pro projednávání návrhů zákonů a zákonných opatření. Pokud se projednávají otázky související s obranou a bezpečností státu, může být schůze neveřejná a nelze se jí jako divák zúčastnit.

Senátor jako zástupce regionu
Kromě výše zmiňovaného se senátoři intenzivně věnují podpoře, rozvoji a propagaci regionů, které zastupují. Obvykle se starají o rozvoj infrastruktury, podporují malé a střední podniky, angažují se v oblasti sociální, starají se o aktivity spjaté s mládeží, nebo naopak se seniory o kulturu a podobně.